Máme pro vás poštovné po ČR zdarma.

Pro schůzku prosím volejte

Svatební šaty

16.09.2020

Vždycky když jsem snila o svých svatebních šatech, věděla jsem moc dobře, že ve svatebním salonu je nenajdu. Věděla jsem, že budu chtít něco výjimečného a odlišného. Když konečně přišlo toto téma na pořad dne a my jsme s manželem začali plánovat svatbu, šaty jsem moc neprožívala, pořád jsem si říkala: „ty budou jednoduché, krátké, áčkové... Ty si prostě někde vyprosím u švadleny." Všechno jsem to vyprávěla mojí kamarádce v práci a ta mi náhodnou švadlenu hned rychle rozmluvila a slíbila, že mě představí Veronice. Řekla jsem si: „Proč ne?" a šly jsme společně k Veronice do salonu. Na dalších řádcích se myslím velice rychle dozvíte, proč bych byla v rukou švadleny naprosto ztracena, a že nebýt Veroniky a jejího přístupu, asi bych se vdávala v bílém igelitovém pytli. 



Celá akce byla opředena menším rizikem, protože Veronika byla těsně po porodu a nevěděla moc, jak bude časově zvládat naše svatebkové schůzky, no kdybychom tehdy na první schůzce v lednu věděly co nás čeká, nejsem si jistá, jestli bychom se jako tehdy tak moc nasmály. 
    Po první schůzce, kde jsem si směla napovídat miliardu věcí co bych si na šatech přála mi Veronika na konci udělala takový souhrn, co z toho co jsem řekla souzní s jejím stylem práce, co by mi doporučila určitě následovat, a které nápady už jí přijdou, že se k původní myšlence šatů moc nehodí. To jsem ocenila, protože jsem rozhodně nechtěla přeplácanou zdobnou róbu, ale klasické, jednoduché a šik šaty. Taky jsem měla radost, že mi schválila vysněný klobouček a sekáčové luxusní lodičky, které jsem měla dřív než šaty (a teda musím přiznat tajemství – že i dřív než žádost o ruku). Fuuuf. 



Další část tohoto slibně rozjetého projektu se mi bude vyprávět asi o něco složitěji, všichni víme, co se tady dělo od února do května a naše snažení o vytvoření šatů podle toho vypadalo. Izolace, žádné schůzky. Koncem května se začalo blýskat na lepší časy a já začala doufat, že moje vysněná svatba bude! Problém nastal ale s dodavateli látek. Itálie byla ze hry, protože náš čas na realizaci šatů se zkrátil z půl doku na dva měsíce. 

V Praze se zdálo, že neexistuje hezká krajka. V Praze neexistuje jakákoliv krajka, která by splňovala naše požadavky. Toužila jsem po smetanovém macramé! Přes tohle všechno nedokážu pochopit, jak se Veronice za 4 schůzky, které trvaly pár minut, abychom minimalizovaly riziko nákazy, a které se děly až těsně před červnovou svatbou, podařilo vytvořit ty nejdokonalejší šaty, jaké jsem si mohla přát. Navzdory té hrozné korona dece, co na nás dopadla; navzdory všem nepřízním! 



Byly přesně takové, jaké jsem si je vysnila, jako by mi vyskočily z hlavy, jediná dostupná krajka, kterou Veronika vyšťourala skrz známosti, byla totožná s tou co jsme si přály najít. Vznikly pro mě velice lichotivé a vkusné šaty, které byly díky Veroniky preciznímu krejčovsko-návrhářskému oku opravdu do posledního centimetru ušity na míru. Nevěřila bych, kolik komfortu a pohody přinesou v můj svatební den, kdy lilo jako z konve a všude cákalo bahno; kdy se tančilo až do rána v holinách; kdy se hodovaly burgery a pilo pivo a hořčici měl na sobě snad každý! Tyto krásné „kennedyovky", které byly navrženy a vytvořeny podle mého snu a přímo na mě.       

Každému kdo by váhal mezi půjčením šatů za kvanta peněz a nebo tímto zážitkem musím říct: „sakra mít v ten den šaty na míru a podle svých přání – to stojí za to!"